Showing posts with label Česky. Show all posts
Showing posts with label Česky. Show all posts

Wednesday, 30 January 2013

Jaroslav Foglar - Dobrodružství v Zemi nikoho

Knížku jsem našel v antikvariátu s dalšíma foglarovkama: přepadla mě nostalgie a tak jsem si jich pár koupil s tím, že si je přečtu a přidám do knihovny vedle těch ostatních, a to přesto, že si vlastně pamatuji hlavně Stínadelskou trilogii, Hochy od Bobří řeky (s pokračováním), Modrou rokli a Pod junáckou vlajkou - ostatní jsem naprosto zapomněl. Ohromně jsem se bál, že se mi Foglar po tolika letech zprotiví, vzhledem k tomu, že hodně lpí na svých oblíbených tématech a že Dobrodružství v Zemi nikoho je vlastně vedlejší a netradiční dílo, i když dle ediční poznámky zdařilé; na druhé straně se neodvažuji vzít zpátky do ruky Rychlé Šípy ze strachu, že si zkazím idylickou vzpomínku. Nakonec jsem se strachoval celkem zbytečně.

Román je čtivý, místy dokonce napínavý, a má všechno to co má správná foglarovka mít: přátelství mezi hochy, klub (Ontario), město, krásný a dobrodružný kraj za městem, tajemství (jeskyně obřích trilobitů) i epický nádech: je vidět, že Foglar skautství skutečně prožíval celý svůj život a že v něm viděl naplněný ideál chlapeckého a dívčího života. Ve srovnání s dnešními dětmi a hochy, ti Foglarovi jsou o poznání šťastnější: pohybují se ve městě i v přírodě jako doma, neznají přeúzkostlivělé rodiče, ani nudu, ani přílišné množství organizovaného volného času. V tomto směru je i dnes Foglar příkladem a ideálem, asi již nedosažitelným.

***

Monday, 31 December 2012

Marek 'Orko' Vácha - Tančící skály

Babička ve snaze mi vyjít vstříc mi neustále klade na srdce, abych rozšířil své obzory a abych mimochodem navázal nějaký kontakt na pana Halíka, který je inteligentní a vzdělaný a ne tak zkostnatělý jako zbytek katolické církve. Ona sama Halíka čítávala jíž delší dobu; teď objevila Marka Orko Váchu, chytrého, vzdělaného, zcestovalého, který byl ovšem nepochopen a zkostnatělou hierarchii odsunut někam na venkov aby neškodil, až si ho pan profesor Halík vzal k sobě do Prahy.
Já sám moc neznám ani prvního ani druhého; nějaké Halíkovy texty jsem přečetl, teď vzhledem k tomu, že to doma bylo a že mi to babička nabídla, jsem tedy zkusil i Váchu.

Je zajímavé, že už samotné jednoroční studium fundamentální teologie a trocha pastorační činnosti mi umožnili knihu číst zásadně jinýma očima než kdybych ji býval četl loni: mám totiž na ni interpretační kategorie. Vácha vystudoval molekulární genetiku, takže i jeho výuka náboženství na biskupském gymnáziu bere plnýma rukama z tohoto pole - snad s prospěchem, vzhledem k tomu, že naše generace vidí ve vědě měřítko téměř všeho. Cyklus přednášek (už označení 'přednáška' je mi protivné, to ovšem přejdu protože i Vácha si na samotném začátku bere od náboženství jako od předmětu vyučování energický odstup) vychází z údivu nad světem, nad přírodou a nad člověkem, a táhne dál teologické zamyšlení nad smyslem života, nad Bohem, nad životem samotným, vše prolínaje úvahami o evoluci, Aristotelem, vědeckými 'fakty' (v uvozovkách s ohledem na Poppera) a šetrnými citacemi z Písma. Je to vlastně  tradiční způsob, jak se i u nás snaží uvést mladé lidi na práh setkání s Bohem; rozdíl je ovšem - jako vždy - v intelektuálním a kulturním kalibru uvaděče.

Na druhé straně, právě lpění na intelektu mi jde trochu na obtíž. Já sám jsem velmi intelektuálně založená osobnost, a přesto moje setkání s Bohem se událo v úplně jiné rovině - bylo to osobní setkání (jinak můj první zážitek i ty další, více či méně zapuštěné do každodennosti, nemohu ani označit); jsem si také jist, že něco podobného prožili a prožívají i Vácha, Halík a většina těch, kdo se kněžími stali, i v Česku. Takže proč tolik váhy publikacím, akademickému působení, cestám na Antarktidu či do Argentiny? Toto všechno přece není to zásadní, není to důvod, proč odpovídáme 'ano' na Pánovo povolání žít jen pro něj. Možná, že je mi to nepříjemné proto, že já sám jsem se ještě nevyrovnal s obavami o tom, co bude s mým vlastním kulturním životem, že jsem se ho ještě nevzdal, abych ho znovu našel a přijal z rukou Pána. A tento kulturní deník je toho vlastně jakýmsi důkazem.

Marek Orko Vácha, Tančící skály. O vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu, Cesta, Brno 2003
***

Saturday, 29 December 2012

Ostře sledované vlaky

Film podle stejnojmenné Hrabalovy povídky dostal Oscara. Menzla mám rád: umí být poetický a úsměvný zároveň a tento film není výjimkou. Předloha je beztoho výborná, Hrabal sám spolupracoval na scénáři, na zápletce není co měnit. Mladičký Neckař coby citlivý a nezkušený Miloš Hrma podává velmi dobrý herecký výkon, Josef Somr v roli sukničkářského výpravčího Hubičky mu krásně oponuje, kamera nenuceně pracuje s pěknými záběry.

Je to vlastně příběh o dospívání, lépe řečeno o proměně dospívajícího mladíka v muže. Snad také proto mě tolik oslovil. Miloš má práci, má uniformu, rozjel se na dráze života, je však nesmělý a zasněný: jako by se ještě nechopil svého místa ve světě. Nemá zkušenosti se ženami, proto při první příležitosti zvadne jako lilium a zahanben udělá pokus o sebevraždu. Miloš totiž mimo jiné nechápe to, co naopak Hubička dobře ví: že láska i erotika potřebují zároveň něžnost a nadhled, schopnost zasmáti se.
Proud života se však nakonec Miloše chopí: krásná partyzánská spojka Viktoria Freie z něho setřese panictví; atentát na ostře sledovaný německý vlak z něho udělá činorodého muže. Miloš je zabit při sabotáži - tragická smrt, která bolí sladce, neboť je zhuštěným završením života mladého muže a již nikoli přetnutí životní nitky teprve dospívajícího mladíka.

****

Ostře sledované vlaky, režie Jiří Menzel, Filmové studio Barrandov, Československo 1966

Friday, 28 December 2012

Bílá nemoc

Filmová adaptace stejnojmenné hry Karla Čapka.
V zemi, které vládne diktátor maršál Krieger (=válečník) propukne epidemie nemoci podobné lepře: její známkou je bílá skvrna, na těle, studená jako mramor a stejně znecitlivělá. Dostávají ji jenom starší lidé, kolem padesátky; nemocní se začnou zaživa rozkládat; není pomoci. Řek doktor Galen objeví lék proti bílé nemoci, ovšem ho používá jen k léčení chudých a bohatým a mocným jej nabídne pod jednou podmínkou - že se zaslouží o mír. Totalitní země podobná nacistickému Německu však připravuje válku a celá rétorika režimu je na válce založena.
Film je dlouhý, k tomu z hlediska kinematografie vychází ještě z poetiky dvacátých let. Předloha je však výborná, herecké výkony dobré (zvlášť Kriegerův), takže je to celkem přijemná podívaná; Čapek je ostatně mistr v náhledu do mechanismů světu jemu současnému a nám přece jen ne cizímu.
Oproti hře film má nadějný konec: v poslední, přidané scéně Krieger i přesto, že proti bílé nemoci není již žádné pomoci protože Galen je mrtev podepíše mírovou smlouvu a přijme pěstování míru jako životní poslání.

Bílá nemoc, režie Hugo Haas, Československo, Moldavia 1937
***

Saturday, 22 September 2012

Medvěd

Třicetiminutová aktovka podle stejnojmenné Čechovovy povídky, s Janem Werichem a Stellou Zázvorkovou v hlavních rolích. Dle mého vkusu mírně přeceněná, to však asi bude tím, že jsem zvyklý na Wericha coby autora, nebo aspoň spoloautora: jeho herecké výkony mají víc půdy pod nohama. Na druhé straně Čechov je Čechov, nesporná klasika.
Mladá vdova a hrubý soused, který přišel vymáhat dluhy po nebožtíkovi příliš brzy. Absurdní situace, konverzace perlí, soused se do vdovy zamiluje: nejprve je zlý on, pak je zlá ona, a nakonec jsou oba hodní. «To jsem dnes zlý! To jsem dnes krásně zlý».

***

Medvěd, režie Martin Frič, Československá televize, Československo 1961.

Wednesday, 4 January 2012

Joshua Clover, Matrix

Kritika Matrixu kterou Clover napsal pro British Film Institut v roce 2004.

Clover rozebírá film z hlediska jeho významu a role v momentě, kdy se objevil - konec milénia a digitální revoluce s vzsetupem .com bubliny. Matrix je film o takzvané hranici konstruktu, zabývající se současnou filozofickou problematikou - co je to realita? A co kdyby realita ve které žijeme byla vykonstruovaná, a nebyla by pravou? Kde se nachází hranice konstruktu, a opravdové reality? Filmů s tímto tématem vyšlo, nejen v těch letech, celá řada, The Truman Show počínaje a The Thirteenth Floor a The Dark City končeje. Praotcem mnohých jeho základních myšlenek je kniha The Neuromancer, jedno ze zakládajících děl cyberpunku.
Ovšem Matrix je také digitální oslava digitálnosti: akční film typu "wire fu (kung fu on wires) meets the machine war", emuluje imersivní počítačové hry; jeho hrdinové jsou neexpresivní, androgynní, bez rasy, v zrcadlových brýlech; film na DVD, kterého se stal prvním masovým propagátorem, dává divákovi moc nad časem a prostorem pomoci ovládače a bullet time efektu, jeho ukázka nepravosti reality hraje vlastně steinou roli jako Disneyland: ukolébat diváka v domnění, že on žije v reálném světě, a že nereálným světem je pouze ohraničený a rozpoznatelný zábavní park.

Podle Clovera filozofické a mesiášské narážky prvního  filmu jsou pouhými narážkami, postrádající hloubku; Reloaded a Revolutions, kterými se nezabývá už jen bombastická hollywoodská podívaná v duchu filmových pokračování na stejný, vylepšený a zvětšený recept. I když autor českého doslovu, Kamil Fiala, zastává jiný názor a dívá se na trilogii jako na sestavu Probuzení, Pochopení a Syntézy protikladů, kde Reloaded a Revolutions jsou tím dospělým filmem a první Matrix tím dospívajícím.

***

Борис Леонидович Пастернак (Boris Leonidovič Pasternak) - Doktor Živago

Pasternak je básník. Však je také jeho próza těžká, nesoustavná, protkána metaforami a nerovnoměrná. Básnický cit zveličuje jednotlivé epizody do propracovaných obrazů a hned lakonicky přejde zásadní dějové pasáže, které tu a tam podtrhne několika výstižnými slovy.

Měl jsem příležitost setkat se s Pasternakovou prózou v Malé Luversové; přesto, největším úskalím v Živágovi bylo dostat se do díla. V tomto ohledu je Pasternak podobný Proustovi: jeho román se nedá přečíst přerušovaně po částech během delšího období, na druhé straně se nedá zhltnout jedním dechem, protože hustota poetického vyjadřování potřebuje dost času na to, aby ji čtenář vstřebal. Tím pádem dlouhá cesta vlakem do Česka byla dobrou příležitostí na to, abych se dostal do děje, a následující dny mi daly možnost nezůstat zavalen přemírou poetismu.

Živágo je krásně napsané dílo, hluboce ruské a přesto moderní. Básník je jediný, kdo může objektivně (ve své subjektivnosti) popsat atmosféru plnou očekávání, jenž provázela bolševickou revoluci, a zároveň vystihnout hrůzy občanské války která na ni plynule navázala. V Živágovi je láska silnější než smrt - a to bez předpojatosti a bez rétoriky, se strohou samozřejmostí. A v postavě doktora, který je vlastně alter ego autora, vidím můj vlastní očarovaný pohled na svět, a jsem rád, že jsou na světě duše spřízněné s mojí.

*****

Tuesday, 3 January 2012

České nebe

České nebe asi doplácí na tom, že je vůbec jedna z nejnovějších cimrmanovských her. Přednášky o Radeckým, o národním obrození a o falšování staroslovanských literárních děl jsou v podstatě nudné (až na brilantní druhou Svěrákovu prezentaci o tom, že mystifikace a hromadné podvádění národa jsou špatné věci, které se dělat nemají). Hra sama o sobě není špatná: Nebeská komise se svatým Václavem v čele, s Janem Husem, Komenským v podání nebohého Smoljaka, praotcem Čechem, Karlem Havlíčkem Borovským a babičkou Boženy Němcové je sehraná, dobrých nápadů je mnoho, ale přece jen z toho českého nebe mohli vymáčknout víc.

***-

Monday, 2 January 2012

Zkrocení zlé ženy - MDB


Výborná inscenace shakespearovské klasiky Městského Divadla Brno, které je na tom podstatně lépe, než NDB.  Krásně sehraný soubor, dobrý moderní překlad, smysl pro humor, minimalistická scéna, inscenace postavená na hereckých výkonech, často i fyzicky náročných, interakce s obecenstvem.


Autor: William Shakespeare
Režie Stano Slovák
Asistent režie Jakub Przebinda
Překlad Jiří Josek
Kostýmy Andrea Kučerová
Dramaturg Klára Latzková,Jan Šotkovský
Scéna Jaroslav Milfajt
Hudba Karel Cón
Pohybová spolupráce Martin Pacek

Battista Minola, bohatý šlechtic Zdeněk Junák
Kateřina, jeho dcera Radka Coufalová
Bianka, její mladší sestra Evelína Kachlířová
Petruccio, Kateřinin nápadník Martin Havelka
Grumio, jeho sluha Alan Novotný
Kurt a dalších pět Petrucciových sluhů, Krejčí a Kloboučník Jaroslav Matějka
Lucenzio, zamilovaný do Bianky Jakub Przebinda
Tranio, Lucenziův sluha Michal Isteník
Biondello, Lucenziův sluha Jakub Uličník
Vincenzio, Lucenziův otec Josef Jurásek
Gremio, Biančin nápadník Tomáš Sagher
Hortenzio, Biančin nápadník Rastislav Gajdoš
Starý pán Jan Apolenář
Vdova Eva Gorčicová

Friday, 30 December 2011

Louskáček (Щелкунчик) - Janáčkovo divadlo

Louskáček na Vánoce - to už je v podstatě rodinná tradice. Co na tom, že druhá část představení je dějově slátanina: kouzlo Vánoc, Čajkovského hudba, balet - co si může člověk víc přát?
Klasické provedení, krásné valčíky, několik hezky provedených duet a sól. A když nakonec Drosselmeyer - v libretu Vasilije Medveděva kouzelník, který se na Štědrý večer ujme malé Kláry - odjíždí s Klárou na saních a rozsévá třpytivý hvězdný prach, přesto že je Louskáček ohraný, vstoupí do koutku oka i ta slzička.


***

Thursday, 31 December 2009

Má malá zem

Vracím se k vám
vracím se k vám,
k malým vsím a božím mukám,
u vrat ťukám jako dřív.
Cestou, co znám
vracím se k vám,
přejte mír a klid mým rukám,
vždyť jsem doma, zdráv a živ.
Má malá zem,
plná hloží, plná ran
země boží
kde jak pták svá křídla složím
větrem hnán
Má malá zem,
kterou solí pláč i vzdor,
země polí, řek a hor,
i když stokrát prachem cest
těžký kříž musela nést,
zas a znova bude kvést,
má zem.

Vracím se k vám,
vracím se k vám,
k starým zápražím a chýším
znova slyším hučet splav
Cestou, co znám
vracím se k vám,
zde se zkonejším a ztiším
vždyť jsem doma, živ a zdráv.
Má malá zem,
plná hloží, plná ran
země boží
kde jak pták svá křídla složím
větrem hnán
Má malá zem,
kterou solí pláč i vzdor,
země polí, řek a hor,
i když stokrát prachem cest
těžký kříž musela nést,
zas a znova bude kvést,
má zem

Země malá jako pěst
Má zem

*****
[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Jsem pro

Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
mít svou postel židli skříň
o nic víc a o nic míň

Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
Pak však přišel rozkaz abych šel
včera přítel dnes už nepřítel
Pušku v ruce kráčet zpívat střílet
všechno na povel

Jsem pro
aby válku ved tento svět
zbraně nesmějí nám zrezivět
tak hleď abys ten svět smet generále
Jsem pro
vždyť být proti nepomůže nic
neboť ten kdo má zbraní víc
má i právo pravdu recht a tak dále

Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
někdy slzy někdy smích
sem tam dobro sem tam hřích

Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
jenže dneska na klid není čas
půjdu půjdeš půjdem na rozkaz
z puškou v ruce bránit vlast
a zpívat jak učili nás

Jsem pro
aby válku ved tento svět
zbraně nesmějí nám zrezivět
tak hleď abys ten svět smet generále
Jsem pro
vždyť být proti nepomůže nic
neboť ten kdo má zbraní víc
má i právo pravdu recht a tak dále
a tak dále
a tak dál


*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Přejdi Jordán

Tak jdi, nebo běž, nebo jeď
vezmi nohy na ramena
Jdi, nebo běž, nebo leť
Jsi-li hlava otevřená
Běž, raději hned, radši teď
Broď se třeba po kolena uzlík svůj zbal
Nečekej dál
Jdi pryč, všeho nech, cestu znáš
Přes ta pole neoraná
Jdi, nečekej na to, až
Krutě padneš za tyrana
Běž a když chceš tak se taž
Komu zvoní tato hrana
Tobě, tak zachraň co máš

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Ona smyje tvé stopy
I rány ti zkropí
A trest ti pomůže nést
Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Snad tam na břehu druhém
Zas rozoráš pluhem
Tu step a sklidíš svůj chléb.

Chvátej, chvátej, chvátej vyhnanče z míst kde jsi žil,
chvátej, chvátej, chvátej na tisíc mil!

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Jednou najdeš snad
Místečko k spánku
Chleba a slánku,
Teplo a klid,
Vždyť musí se žít.

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Ona smyje tvé stopy
I rány ti zkropí
A trest ti pomůže nést
Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Snad tam na břehu druhém
Zas rozoráš pluhem
Tu step a sklidíš svůj chléb.

Chvátej, chvátej, chvátej vyhnanče z míst kde jsi žil,
chvátej, chvátej, chvátej na tisíc mil!

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Jednou najdeš snad
Místečko k spánku
Chleba a slánku,
Teplo a klid,
Vždyť musí se žít!


*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Ukolébavka

Noc mávla kouzelnou hůlkou
Rázem vítr co vál přestal vát
A šel spát za komín nad stodůlkou
Usnul hájek i sad
i ty musíš spát
Jenom půlměsíc bdí jednou půlkou
aby hlídal tu svou hvězdnou říš
Nu a já hlídam s ním
hvězdičku svou
proto zpívat ti smím
svý houpy hou
Noc mávla kouzelnou hůlkou
A spí

Usnul hájek i sad
I ty musíš spát
Jenom půlměsíc bdí jednou půlkou
aby hlídal tu svou hvězdnou říš
Nu a já hlídam s ním
hvězdičku svou
proto zpívat ti smím
svý houpy hou
Noc mávla kouzelnou hůlkou
A spí

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Dary nesem

Do Betléma pospíchám
dobrá zpráva mě pohání
Neboť v slámě tam pod stání
Narodil se nám, narodil se nám!
Ať má tedy na čem spát
Utíkám k němu s kolíbkou
I s celou moji otýpkou
A tak se bude hřát
bude hřát
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním

Přemýšlel jsem co mám dát
Až pak řek jsem si po chvíli
Čím to dítě se posílí
Až bude mít hlad, až bude mít hlad?
A tak nesu jehněčí
Není záhodno držet půst
Musí nám jako z vody růst
Ten zázrak člověčí
člověčí
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním

Bude zima, bude mráz
Proto já tkala po chvilkách
Děcko v plátěných košilkách
Zahřeje se snáz, zahřeje se snáz
Ať to dítě nezná žal
Ať je andělé ochrání
Všeho zlého i zklamání
I hněvu, a tak dál
a tak dál
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním


*****
[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Píseň herodesova

Jsem ohrožen,
cítím se ohrožen
Skupinou lidí
která chystá zvrat
Jsem ohrožen,
náš stát je ohrožen
Nepřítel nespí:
nedejme mu spát!

A proto najděte je jak vám bdělost káže
Vejděte do domů,
nevěřte nikomu
Zkoumejte pod zemí a vstupte do pasáže
Užijte vpádů a průlomů
Posaďte podovy a rozestavte stráže
Ten kdo je uloví se dočká mého vděku
A proto najděte je jak vám bdělost káže
Ode dneška až na věky věků

A proto donuťte je k spolupráci s námi
A hosté - nehosté
Slibte i pohrozte
Chcem vědět podrobnosti které jsou jim známy
Chcem jejich doznáni naprosté
Pak ať jdou do světa a šíří lživé fámy
I práce tahleta je hodna mého vděku
A proto donuťte je k spolupráci s námi
Ode dneška až na věky věků

A jdouce vypátrejte cest
K děťátku tomu královskému
A pak mi šťastni zvěstujte kde jest
Ať i já přídu a pokloním se jemu


*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Píseň mudrců

My mudrcové od východu
zaslechli tu zvěst
že člověk moudrý ctného rodu
narodil se jest
Andělů zpěvy nové
prý z nebe mají znít
My od východu mudrcové
chceme při tom být

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí

Jen ukažte nám pravou cestu
kam se za ním brát
Buď tomu domu, tomu městu
sláva na stokrát
Dítěti královskému
vzdát chceme hold a čest
Jen ukažte nám cestu k němu
jestli vůbec jest

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí

Ach pomozte nám najít synka
jenž je klenot sám
Snad v matrikách je o tom zmínka
že se zrodil nám
Jistě tu někde spinká
vždyť přišel jeho čas
Tak pomozte nám najít synka
který spasí nás

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí


*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Monday, 22 December 2008

Ideální manžel - Μahenovo divadlo, Brno

Postpremiérové představení nové inscénace slavné hry pod kterou se podepsal Oscar Wilde.

Mladá herecká a režijní generace se těžce podepsala na kvalitě činohry Národního Divadla v Brně: většina "starých", zkušených herců emigrovala do Prahy a Brnu zůstal soubor mladých, místy i talentovaných učinkujících, kteří však sami nejsou schopni udržet vysoko úroveň představení, hlavně na ryze profesionální a technické stránce.

Co se inscénace týče, Wilde by se nejspíše převaloval v hrobě: groteskní pojetí - v zárodku existující i v originálním textu - je záminkou k pseudoavantgardním/satirickým scénickým prvkům (záchodové mísy), těžkopádnému proslovu a úplnému přepsání střední části hry, kde je perlivá Wildovská konverzace přepracována na tři monology jejíž cílem je objasnit minulé vztahy mezi postavami, ovšem v jazykové podobě ze které by v pruderním viktorianském prostředí vypukl společenský skandál.

Nejhrubší chyba je asi právě to všudepřítomné zneuctění viktoriánského ducha, který k Wildovi neodmyslitelně patří a bez kterého jeho hry ztratí terč slovních obratů a postřehů: Wilde je ironický až kritický vůči společnosti, kde žije, avšak bez ni by nemohl být Wildem.

Světlými vyjimkami v jinak zklamajícím diváckém zážitku byli dandy Vikomt Goring, ideální manžel Robert Chiltern, služebnictvo (ze staré herecké gardy) a otáčivý scénický prvek.

**+

  • Režie: Jakub Maceček j.h.
  • Dramaturgie: Martin Kubran
  • Scéna: Miloslav Fekar j.h.
  • Kostýmy: Eva Jiřikovská j.h.
  • Hudba: Mario Buzzi j.h.
  • Hrabě z Cavershamu: Vladimír Krátký
  • Vikomt Goring: Petr Bláha
  • Baronet Robert Chiltern: Martin Sláma
  • Vicomte de Nantack: Petr Rakušan
  • Panmontford Mason: Bedřich Výtisk
  • Phipps: Ondřej Mikulášek
  • Lady Chilternová: Klára Apolenářová
  • Lady Markbyová: Dana Pešková
  • Hraběnka z Basildonu: Sandra Riedlová
  • Paní Marchmontová: Hana Havlicová j.h.
  • Slečna Mabel Chilternová: Erika Stárková
  • Paní Cheveleyová: Jana Štvrtecká

Tuesday, 1 January 2008

Karel Čapek - Válka s mloky

Příběhem o objevení miocenního druhu mloků na tropickém ostrově Čapek vykonstruuje ironický portrét doby jemu současné - třicátých let 20. století: antiutopie komerčního využití pro podvodní práce inteligentních mloků Andrias scheuchzeri , jejich následného rozmnožení a konečného rozepnutí jejich životního prostředí na úkor prostředí lidského je protínána motivy tehdy (a částečně i dnes) nanejvýš aktuálními: růst a požadavky nacistického Německa, hospodářská krize, meze kapitalismu, nacionalistická hnutí v Evropě, zneužití vědeckého výzkumu či přituplý svět hollywoodských hvězd.

Ironie se místy vyhrocuje v satiru, avšak jako podklad zůstává hlavní znepokojující otázka: nedokáže li lidstvo držet pohromadě a chovat se vstřícně ke svým bližním, jaký konec je čeká? K zamyšlení je v tomto smyslu chmurný konec románu: mloci se polidští v takové míře, že začnou vést mezi sebou válku a vzájemně se zničí. Vytlačené lidstvo si může oddychnout, poučit se a vyprávět dalším generacím nový biblický příběh o potopě která jejích vinou málem zničila svět.

***+

Sunday, 30 December 2007

Libertin

Film vypravuje život Johna Wilmota, druhého hraběte z Rochesteru, básníka a libertina z druhé poloviny 17. století, který žil v Anglii za vlády krále Karla II, se kterým byl spřátelen.
Rochester ukusuje vášnivě ze života a ze všeho, co život může nabídnout: víno, ženy, muži, literatura či divadlo, a nejrůznější tělesná a duševní rozkoše; zachází přitom tak daleko, že pro ukojení vlastních chtíčů neváhá vzdát se ryze lidských vlastností jako je soucit.
Atmosféra filmu je temná, osvětlená pouze světlem svíček, svědčíce o morálním úpadku epochy, pro který je hledání literární krásy pouhou záminkou. Johnny Depp je samozřejmě výborný v roli Earla Rochestera, jak v celé jeho slávě plné stínů tak, namaskován k nepoznání, na sklonku života, zničený syfilitídou. Všechni ostatní - Samantha Morton coby Elizabeth Barryová, nadaná herečka vypěstovaná Rochesterem, John Malkovich v roli krále a Rosamund Pike jako Rochesterova manželka - zůstávají ovšem v průměru.

***