Přejdi Jordán

Tak jdi, nebo běž, nebo jeď
vezmi nohy na ramena
Jdi, nebo běž, nebo leť
Jsi-li hlava otevřená
Běž, raději hned, radši teď
Broď se třeba po kolena uzlík svůj zbal
Nečekej dál
Jdi pryč, všeho nech, cestu znáš
Přes ta pole neoraná
Jdi, nečekej na to, až
Krutě padneš za tyrana
Běž a když chceš tak se taž
Komu zvoní tato hrana
Tobě, tak zachraň co máš

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Ona smyje tvé stopy
I rány ti zkropí
A trest ti pomůže nést
Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Snad tam na břehu druhém
Zas rozoráš pluhem
Tu step a sklidíš svůj chléb.

Chvátej, chvátej, chvátej vyhnanče z míst kde jsi žil,
chvátej, chvátej, chvátej na tisíc mil!

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Jednou najdeš snad
Místečko k spánku
Chleba a slánku,
Teplo a klid,
Vždyť musí se žít.

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Ona smyje tvé stopy
I rány ti zkropí
A trest ti pomůže nést
Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Snad tam na břehu druhém
Zas rozoráš pluhem
Tu step a sklidíš svůj chléb.

Chvátej, chvátej, chvátej vyhnanče z míst kde jsi žil,
chvátej, chvátej, chvátej na tisíc mil!

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Jednou najdeš snad
Místečko k spánku
Chleba a slánku,
Teplo a klid,
Vždyť musí se žít!

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Ukolébavka

Noc mávla kouzelnou hůlkou
Rázem vítr co vál přestal vát
A šel spát za komín nad stodůlkou
Usnul hájek i sad
i ty musíš spát
Jenom půlměsíc bdí jednou půlkou
aby hlídal tu svou hvězdnou říš
Nu a já hlídam s ním
hvězdičku svou
proto zpívat ti smím
svý houpy hou
Noc mávla kouzelnou hůlkou
A spí

Usnul hájek i sad
I ty musíš spát
Jenom půlměsíc bdí jednou půlkou
aby hlídal tu svou hvězdnou říš
Nu a já hlídam s ním
hvězdičku svou
proto zpívat ti smím
svý houpy hou
Noc mávla kouzelnou hůlkou
A spí

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Dary nesem

Do Betléma pospíchám
dobrá zpráva mě pohání
Neboť v slámě tam pod stání
Narodil se nám, narodil se nám!
Ať má tedy na čem spát
Utíkám k němu s kolíbkou
I s celou moji otýpkou
A tak se bude hřát
bude hřát
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním
Přemýšlel jsem co mám dát
Až pak řek jsem si po chvíli
Čím to dítě se posílí
Až bude mít hlad, až bude mít hlad?
A tak nesu jehněčí
Není záhodno držet půst
Musí nám jako z vody růst
Ten zázrak člověčí
člověčí
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním
Bude zima, bude mráz
Proto já tkala po chvilkách
Děcko v plátěných košilkách
Zahřeje se snáz, zahřeje se snáz
Ať to dítě nezná žal
Ať je andělé ochrání
Všeho zlého i zklamání
I hněvu, a tak dál
a tak dál
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním


*****
[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Píseň herodesova

Jsem ohrožen,
cítím se ohrožen
Skupinou lidí
která chystá zvrat
Jsem ohrožen,
náš stát je ohrožen
Nepřítel nespí:
nedejme mu spát!

A proto najděte je jak vám bdělost káže
Vejděte do domů,
nevěřte nikomu
Zkoumejte pod zemí a vstupte do pasáže
Užijte vpádů a průlomů
Posaďte podovy a rozestavte stráže
Ten kdo je uloví se dočká mého vděku
A proto najděte je jak vám bdělost káže
Ode dneška až na věky věků

A proto donuťte je k spolupráci s námi
A hosté - nehosté
Slibte i pohrozte
Chcem vědět podrobnosti které jsou jim známy
Chcem jejich doznáni naprosté
Pak ať jdou do světa a šíří lživé fámy
I práce tahleta je hodna mého vděku
A proto donuťte je k spolupráci s námi
Ode dneška až na věky věků

A jdouce vypátrejte cest
K děťátku tomu královskému
A pak mi šťastni zvěstujte kde jest
Ať i já přídu a pokloním se jemu

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Píseň mudrců

My mudrcové od východu
zaslechli tu zvěst
že člověk moudrý ctného rodu
narodil se jest
Andělů zpěvy nové
prý z nebe mají znít
My od východu mudrcové
chceme při tom být

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí

Jen ukažte nám pravou cestu
kam se za ním brát
Buď tomu domu, tomu městu
sláva na stokrát
Dítěti královskému
vzdát chceme hold a čest
Jen ukažte nám cestu k němu
jestli vůbec jest

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí

Ach pomozte nám najít synka
jenž je klenot sám
Snad v matrikách je o tom zmínka
že se zrodil nám
Jistě tu někde spinká
vždyť přišel jeho čas
Tak pomozte nám najít synka
který spasí nás

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Notorius - l'amante perduta

Capolavoro di Hitchcock avente come protagonisti il mio amatissimo Cary Grant ed Ingrid Bergman; piccola grande scoperta, quest'ultima, in quanto l'avevo vista solo nella mitica versione cinematografica di Assassinio sull'Orient Express, invecchiata di vent'anni e in un ruolo da caratterista (che peraltro le era valso l'Oscar).

Il film: una spy story di alta classe a sfondo romantico, ambientata a Rio de Janeiro ma ambientabile ovunque, fatta di silenzi, di uno splendido bianco e nero, di una fotografia quasi espressionista negli effetti e nelle inquadrature.

Ed il maestro si rivela, come sempre, maestro: impareggiabile la tensione costruita su situazioni banali quali l'assottigliamento delle riserve di champagne nel corso del ricevimento, e ugualmente meravigliosa nella sua drammaticità psicologica la pacata scena finale.

Friedrich Dürrenmatt - La morte della Pizia

Delizioso racconto in prosa scritto da un Dürrenmatt in stato di grazia: una Pizia vecchia, stufa e senza fede in un qualsivoglia ordine dell'universo profeta a casaccio per dimostrare al mondo l'insensatezza della consultazione oracolare, inventandosi le cose assurde come la predizione fatta ad Edipo sull'uccisione del padre e l'unione incestuosa con la madre. All'altro capo Tiresia, indovino cieco (per finta) da numerose generazioni, che macchina vaticini accuratamente premeditati allo scopo di instaurare ordine nel mondo; il tutto in una Grecia antica corrotta, venduta e bugiarda, in cui l'oracolo di Delfi è una macchina per fare soldi e politica, nessuno possiede la verità vera, l'ascendenza di Edipo viene ripetutamente rivelata e smentita in successive contraddittorie agnizioni. Le parentele e le varianti della storia cambiano vorticosamente ma la sostanza della profezia pitica rimane sempre la stessa, mentre Laio è via via un evirato o un invertito, Creonte un totalitario militarista come gli Spartani, Giocasta una donna facile e la Sfinge figlia di Laio ed Ippodamia. L'ironia pungente dell'autore non risparmia nessun mostro sacro in una quanto mai geniale riscrittura di uno dei più famosi miti tragici, riflettendo sulla natura elusiva della verità e sul contrasto tra ordine e caos nella natura delle cose.

Stizzita per la scemenza dei suoi stessi oracoli e per l’ingenua credulità dei Greci, la sacerdotessa di Delfi Pannychis XI, lunga e secca come quasi tutte le Pizie che l’avevano preceduta, ascoltò le domande del giovane Edipo, un altro che voleva sapere se i suoi genitori erano davvero i suoi genitori, come se fosse facile stabilire una cosa del genere nei circoli aristocratici, dove, senza scherzi, donne maritate davano a intendere ai loro consorti, i quali peraltro finivano per crederci, come qualmente Zeus in persona si fosse giaciuto con loro. (...)

*****