Борис Леонидович Пастернак (Boris Leonidovič Pasternak) - Doktor Živago

Pasternak je básník. Však je také jeho próza těžká, nesoustavná, protkána metaforami a nerovnoměrná. Básnický cit zveličuje jednotlivé epizody do propracovaných obrazů a hned lakonicky přejde zásadní dějové pasáže, které tu a tam podtrhne několika výstižnými slovy.

Měl jsem příležitost setkat se s Pasternakovou prózou v Malé Luversové; přesto, největším úskalím v Živágovi bylo dostat se do díla. V tomto ohledu je Pasternak podobný Proustovi: jeho román se nedá přečíst přerušovaně po částech během delšího období, na druhé straně se nedá zhltnout jedním dechem, protože hustota poetického vyjadřování potřebuje dost času na to, aby ji čtenář vstřebal. Tím pádem dlouhá cesta vlakem do Česka byla dobrou příležitostí na to, abych se dostal do děje, a následující dny mi daly možnost nezůstat zavalen přemírou poetismu.

Živágo je krásně napsané dílo, hluboce ruské a přesto moderní. Básník je jediný, kdo může objektivně (ve své subjektivnosti) popsat atmosféru plnou očekávání, jenž provázela bolševickou revoluci, a zároveň vystihnout hrůzy občanské války která na ni plynule navázala. V Živágovi je láska silnější než smrt - a to bez předpojatosti a bez rétoriky, se strohou samozřejmostí. A v postavě doktora, který je vlastně alter ego autora, vidím můj vlastní očarovaný pohled na svět, a jsem rád, že jsou na světě duše spřízněné s mojí.

*****

České nebe

České nebe asi doplácí na tom, že je vůbec jedna z nejnovějších cimrmanovských her. Přednášky o Radeckým, o národním obrození a o falšování staroslovanských literárních děl jsou v podstatě nudné (až na brilantní druhou Svěrákovu prezentaci o tom, že mystifikace a hromadné podvádění národa jsou špatné věci, které se dělat nemají). Hra sama o sobě není špatná: Nebeská komise se svatým Václavem v čele, s Janem Husem, Komenským v podání nebohého Smoljaka, praotcem Čechem, Karlem Havlíčkem Borovským a babičkou Boženy Němcové je sehraná, dobrých nápadů je mnoho, ale přece jen z toho českého nebe mohli vymáčknout víc.

***-

Zkrocení zlé ženy - MDB

Výborná inscenace shakespearovské klasiky Městského Divadla Brno, které je na tom podstatně lépe, než NDB.  Krásně sehraný soubor, dobrý moderní překlad, smysl pro humor, minimalistická scéna, inscenace postavená na hereckých výkonech, často i fyzicky náročných, interakce s obecenstvem.

Autor: William Shakespeare
Režie Stano Slovák
Asistent režie Jakub Przebinda
Překlad Jiří Josek
Kostýmy Andrea Kučerová
Dramaturg Klára Latzková,Jan Šotkovský
Scéna Jaroslav Milfajt
Hudba Karel Cón
Pohybová spolupráce Martin Pacek

Battista Minola, bohatý šlechtic Zdeněk Junák
Kateřina, jeho dcera Radka Coufalová
Bianka, její mladší sestra Evelína Kachlířová
Petruccio, Kateřinin nápadník Martin Havelka
Grumio, jeho sluha Alan Novotný
Kurt a dalších pět Petrucciových sluhů, Krejčí a Kloboučník Jaroslav Matějka
Lucenzio, zamilovaný do Bianky Jakub Przebinda
Tranio, Lucenziův sluha Michal Isteník
Biondello, Lucenziův sluha Jakub Uličník
Vincenzio, Lucenziův otec Josef Jurásek
Gremio, Biančin nápadník Tomáš Sagher
Hortenzio, Biančin nápadník Rastislav Gajdoš
Starý pán Jan Apolenář
Vdova Eva Gorčicová

Louskáček (Щелкунчик) - Janáčkovo divadlo

Louskáček na Vánoce - to už je v podstatě rodinná tradice. Co na tom, že druhá část představení je dějově slátanina: kouzlo Vánoc, Čajkovského hudba, balet - co si může člověk víc přát?

Klasické provedení, krásné valčíky, několik hezky provedených duet a sól. A když nakonec Drosselmeyer - v libretu Vasilije Medveděva kouzelník, který se na Štědrý večer ujme malé Kláry - odjíždí s Klárou na saních a rozsévá třpytivý hvězdný prach, přesto že je Louskáček ohraný, vstoupí do koutku oka i ta slzička.

***

Marguerite-André Sechehaye, Diario di una schizofrenica

Testo letto per il corso di psicologia generale di Donato Pavone. E' il racconto steso da Renée, ragazza schizofrenica dotata di notevole intelligenza e grandi capacità di auto-osservazione, curata dalla Sechehaye con il metodo della realizzazione simbolica. Al diario vero e proprio seguono due illuminanti capitoli di interpretazione della Sechehaye, che commenta i punti nodali del decorso della malattia e della guarigione (le fasi di disgregazione dell'io e le fasi di ricostruzione dell'io)

Stupende le descrizioni del senso di irrealtà - la follia è il Paese della Luce, dove tutto è illuminato di una luce fredda, abbagliante, e attraversato da una tensione estrema, quasi elettrica, e le cose sono immense e fredde, lisce e minerali, e le persone sono estranee come automi.

****

A Dangerous Method

Regia: David Cronenberg
Michael Fassbender (Jung), Keira Knightley (Sabina Spielrein), Viggo Mortensen (Freud), Vincent Cassel (Otto Gross).

Film suggerito da Donato Pavone al corso di psicologia generale.
Molto metodico e didascalico, (e poco dangerous), narra la storia (romanzata) della nascita e successiva deteriorazione del rapporto tra Jung e Freud con come catalizzatrice Sabina Spielrein, che da paziente nevrotica e isterica di Jung prima e di Freud dopo diventerà lei stessa psicanalista. Pieno di citazioni freudiane, transfert della Spielrein verso Jung e pochezza di controtransfert di Jung verso la Spielrein, l'unico che domina la scena davvero è Freud (e Gross nella sua fugace apparizione)

***-

Tree of life

Regia di Terrence Malick
Con Brad Pitt, Sean Penn, Joanna Going, Fiona Shaw.
Splendida fotografia di Emmanuel Lubezki

Uno di quei film che lasciano senza parole, e qualsiasi commento, lì per lì a caldo, sembra di troppo.
Il mistero della vita raccontato in flashback e flash forward fra gli anni Cinquanta e il presente, in piccoli frammenti di grande poesia e significato. L'affetto e i limiti di un padre autoritario, che teme il mondo, e la dolcezza di una madre sognatrice. La morte del fratello. L'incanto della musica, del gioco nelle strade del quartiere. Genitori e figli alla ricerca di Dio, di quella fiammella oscillante nel buio, di quell'Essere che rende reale il reale, alla cui presenza, come direbbe Guardini, esistiamo.

*****