Kniha, která se hned stala jednou s mých nejoblíbenějších v celé ruské literatuře. To, co mi na ní nejvíce zaujalo bylo jak pokaždé, když jsem myslel, že už vím o čem kniha bude a jak se bude vyvíjet dál, Bulgakov mě překvapil rozpětím do ještě dalších rozměrů. Ďáblovo řádění po Moskvě se svými kumpány je základ pro rozvoj hned několika situací, kde se nepořádek a chaos kupí okolo bezradných intelektuálů, veřejných činitelů a státních zaměstnanců sovětského hlavního města někdy v dvacátých nebo třicátých letech 20. století. To, co zpočátku vypadá jako nepříjemný útok na zavedený pořádek, nakonec se promění v ódu na pružnost, duchapřítomnost a veselou mysl - čtenář se čím dál více ztotožňuje s Mistrem, Markétkou a pekelnou srotou - Wolandem, Fagotem, Begemotem, Azazelou, Abadonnou a Helou, a ani by jinak možné nebylo. Bulgakov hýří vtipem a kultivovanými postřehy: všechny tři vrstvy vyprávění (Mistr a Markétka, chaos v Moskvě vrcholící sabatem v Berliozově bytě na Velký Pátek a román o Pontiu Pilátovi) jsou hluboce kulturní, moudré, a ve mnoha místech i velice poetické. Závěrečné kapitoly opět překvapují čtenáře nabytím ještě dalšího rozměru: v zadumaném, avšak šťastném konci o velikonoční noci, kdy všechny tři vrstvy vyprávění dosáhnou klidného rozuzlení, hlavní hrdinové i ďábelská srota získávají konečnou podobu melancholických a vznešených postav coby účastníci nekonečného vyrovnávání zla s dobrem v jediném pravém pořádku na světě.
*****
No comments:
Post a Comment