Má malá zem

Vracím se k vám
vracím se k vám,
k malým vsím a božím mukám,
u vrat ťukám jako dřív.
Cestou, co znám
vracím se k vám,
přejte mír a klid mým rukám,
vždyť jsem doma, zdráv a živ.
Má malá zem,
plná hloží, plná ran
země boží
kde jak pták svá křídla složím
větrem hnán
Má malá zem,
kterou solí pláč i vzdor,
země polí, řek a hor,
i když stokrát prachem cest
těžký kříž musela nést,
zas a znova bude kvést,
má zem.
Vracím se k vám,
vracím se k vám,
k starým zápražím a chýším
znova slyším hučet splav
Cestou, co znám
vracím se k vám,
zde se zkonejším a ztiším
vždyť jsem doma, živ a zdráv.
Má malá zem,
plná hloží, plná ran
země boží
kde jak pták svá křídla složím
větrem hnán
Má malá zem,
kterou solí pláč i vzdor,
země polí, řek a hor,
i když stokrát prachem cest
těžký kříž musela nést,
zas a znova bude kvést,
má zem
Země malá jako pěst
Má zem

*****
[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Jsem pro

Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
mít svou postel židli skříň
o nic víc a o nic míň

Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
Pak však přišel rozkaz abych šel
včera přítel dnes už nepřítel
Pušku v ruce kráčet zpívat střílet
všechno na povel

Jsem pro
aby válku ved tento svět
zbraně nesmějí nám zrezivět
tak hleď abys ten svět smet generále
Jsem pro
vždyť být proti nepomůže nic
neboť ten kdo má zbraní víc
má i právo pravdu recht a tak dále

Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
někdy slzy někdy smích
sem tam dobro sem tam hřích

Jsem jenom jeden z těch
co chtěli klidně žít
jenže dneska na klid není čas
půjdu půjdeš půjdem na rozkaz
z puškou v ruce bránit vlast
a zpívat jak učili nás

Jsem pro
aby válku ved tento svět
zbraně nesmějí nám zrezivět
tak hleď abys ten svět smet generále
Jsem pro
vždyť být proti nepomůže nic
neboť ten kdo má zbraní víc
má i právo pravdu recht a tak dále
a tak dále
a tak dál

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Přejdi Jordán

Tak jdi, nebo běž, nebo jeď
vezmi nohy na ramena
Jdi, nebo běž, nebo leť
Jsi-li hlava otevřená
Běž, raději hned, radši teď
Broď se třeba po kolena uzlík svůj zbal
Nečekej dál
Jdi pryč, všeho nech, cestu znáš
Přes ta pole neoraná
Jdi, nečekej na to, až
Krutě padneš za tyrana
Běž a když chceš tak se taž
Komu zvoní tato hrana
Tobě, tak zachraň co máš

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Ona smyje tvé stopy
I rány ti zkropí
A trest ti pomůže nést
Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Snad tam na břehu druhém
Zas rozoráš pluhem
Tu step a sklidíš svůj chléb.

Chvátej, chvátej, chvátej vyhnanče z míst kde jsi žil,
chvátej, chvátej, chvátej na tisíc mil!

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Jednou najdeš snad
Místečko k spánku
Chleba a slánku,
Teplo a klid,
Vždyť musí se žít.

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Ona smyje tvé stopy
I rány ti zkropí
A trest ti pomůže nést
Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Snad tam na břehu druhém
Zas rozoráš pluhem
Tu step a sklidíš svůj chléb.

Chvátej, chvátej, chvátej vyhnanče z míst kde jsi žil,
chvátej, chvátej, chvátej na tisíc mil!

Přejdi Jordán
Řeku všech nadějí
Jednou najdeš snad
Místečko k spánku
Chleba a slánku,
Teplo a klid,
Vždyť musí se žít!

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Ukolébavka

Noc mávla kouzelnou hůlkou
Rázem vítr co vál přestal vát
A šel spát za komín nad stodůlkou
Usnul hájek i sad
i ty musíš spát
Jenom půlměsíc bdí jednou půlkou
aby hlídal tu svou hvězdnou říš
Nu a já hlídam s ním
hvězdičku svou
proto zpívat ti smím
svý houpy hou
Noc mávla kouzelnou hůlkou
A spí

Usnul hájek i sad
I ty musíš spát
Jenom půlměsíc bdí jednou půlkou
aby hlídal tu svou hvězdnou říš
Nu a já hlídam s ním
hvězdičku svou
proto zpívat ti smím
svý houpy hou
Noc mávla kouzelnou hůlkou
A spí

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Dary nesem

Do Betléma pospíchám
dobrá zpráva mě pohání
Neboť v slámě tam pod stání
Narodil se nám, narodil se nám!
Ať má tedy na čem spát
Utíkám k němu s kolíbkou
I s celou moji otýpkou
A tak se bude hřát
bude hřát
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním
Přemýšlel jsem co mám dát
Až pak řek jsem si po chvíli
Čím to dítě se posílí
Až bude mít hlad, až bude mít hlad?
A tak nesu jehněčí
Není záhodno držet půst
Musí nám jako z vody růst
Ten zázrak člověčí
člověčí
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním
Bude zima, bude mráz
Proto já tkala po chvilkách
Děcko v plátěných košilkách
Zahřeje se snáz, zahřeje se snáz
Ať to dítě nezná žal
Ať je andělé ochrání
Všeho zlého i zklamání
I hněvu, a tak dál
a tak dál
Dary nesem děťátku
Jen jemu pro radost
A ať má všeho dost
Dary nesem robátku
A zahrnem je vším
Že radujem se s ním


*****
[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Píseň herodesova

Jsem ohrožen,
cítím se ohrožen
Skupinou lidí
která chystá zvrat
Jsem ohrožen,
náš stát je ohrožen
Nepřítel nespí:
nedejme mu spát!

A proto najděte je jak vám bdělost káže
Vejděte do domů,
nevěřte nikomu
Zkoumejte pod zemí a vstupte do pasáže
Užijte vpádů a průlomů
Posaďte podovy a rozestavte stráže
Ten kdo je uloví se dočká mého vděku
A proto najděte je jak vám bdělost káže
Ode dneška až na věky věků

A proto donuťte je k spolupráci s námi
A hosté - nehosté
Slibte i pohrozte
Chcem vědět podrobnosti které jsou jim známy
Chcem jejich doznáni naprosté
Pak ať jdou do světa a šíří lživé fámy
I práce tahleta je hodna mého vděku
A proto donuťte je k spolupráci s námi
Ode dneška až na věky věků

A jdouce vypátrejte cest
K děťátku tomu královskému
A pak mi šťastni zvěstujte kde jest
Ať i já přídu a pokloním se jemu

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Píseň mudrců

My mudrcové od východu
zaslechli tu zvěst
že člověk moudrý ctného rodu
narodil se jest
Andělů zpěvy nové
prý z nebe mají znít
My od východu mudrcové
chceme při tom být

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí

Jen ukažte nám pravou cestu
kam se za ním brát
Buď tomu domu, tomu městu
sláva na stokrát
Dítěti královskému
vzdát chceme hold a čest
Jen ukažte nám cestu k němu
jestli vůbec jest

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí

Ach pomozte nám najít synka
jenž je klenot sám
Snad v matrikách je o tom zmínka
že se zrodil nám
Jistě tu někde spinká
vždyť přišel jeho čas
Tak pomozte nám najít synka
který spasí nás

Vedla nás hvězda, ta souputnice odvěká
co září v temném nebi
Hledáme spravedlivého člověka
jehož je světu zapotřebí

*****

[Ze seriálu Píseň pro Rudolfa III, díl Betlém, 1968. Hudba:  Zdeněk Marat; Text: Zdeněk Borovec]

Notorius - l'amante perduta

Capolavoro di Hitchcock avente come protagonisti il mio amatissimo Cary Grant ed Ingrid Bergman; piccola grande scoperta, quest'ultima, in quanto l'avevo vista solo nella mitica versione cinematografica di Assassinio sull'Orient Express, invecchiata di vent'anni e in un ruolo da caratterista (che peraltro le era valso l'Oscar).

Il film: una spy story di alta classe a sfondo romantico, ambientata a Rio de Janeiro ma ambientabile ovunque, fatta di silenzi, di uno splendido bianco e nero, di una fotografia quasi espressionista negli effetti e nelle inquadrature.

Ed il maestro si rivela, come sempre, maestro: impareggiabile la tensione costruita su situazioni banali quali l'assottigliamento delle riserve di champagne nel corso del ricevimento, e ugualmente meravigliosa nella sua drammaticità psicologica la pacata scena finale.

Friedrich Dürrenmatt - La morte della Pizia

Delizioso racconto in prosa scritto da un Dürrenmatt in stato di grazia: una Pizia vecchia, stufa e senza fede in un qualsivoglia ordine dell'universo profeta a casaccio per dimostrare al mondo l'insensatezza della consultazione oracolare, inventandosi le cose assurde come la predizione fatta ad Edipo sull'uccisione del padre e l'unione incestuosa con la madre. All'altro capo Tiresia, indovino cieco (per finta) da numerose generazioni, che macchina vaticini accuratamente premeditati allo scopo di instaurare ordine nel mondo; il tutto in una Grecia antica corrotta, venduta e bugiarda, in cui l'oracolo di Delfi è una macchina per fare soldi e politica, nessuno possiede la verità vera, l'ascendenza di Edipo viene ripetutamente rivelata e smentita in successive contraddittorie agnizioni. Le parentele e le varianti della storia cambiano vorticosamente ma la sostanza della profezia pitica rimane sempre la stessa, mentre Laio è via via un evirato o un invertito, Creonte un totalitario militarista come gli Spartani, Giocasta una donna facile e la Sfinge figlia di Laio ed Ippodamia. L'ironia pungente dell'autore non risparmia nessun mostro sacro in una quanto mai geniale riscrittura di uno dei più famosi miti tragici, riflettendo sulla natura elusiva della verità e sul contrasto tra ordine e caos nella natura delle cose.

Stizzita per la scemenza dei suoi stessi oracoli e per l’ingenua credulità dei Greci, la sacerdotessa di Delfi Pannychis XI, lunga e secca come quasi tutte le Pizie che l’avevano preceduta, ascoltò le domande del giovane Edipo, un altro che voleva sapere se i suoi genitori erano davvero i suoi genitori, come se fosse facile stabilire una cosa del genere nei circoli aristocratici, dove, senza scherzi, donne maritate davano a intendere ai loro consorti, i quali peraltro finivano per crederci, come qualmente Zeus in persona si fosse giaciuto con loro. (...)

*****

Thomas Mann - Tonio Kröger

La lettura di questo libro è stata la quintessenza delle ragioni che mi hanno spinto alla stesura del diario culturale. Mi ero infatti completamente dimenticato di aver già letto il Tonio Kröger di seguito a Morte a Venezia ed al Tristano, qualche anno fa, così mi sono lanciato nella lettura del romanzo breve/racconto lungo per scoprire, pagina dopo pagina, che in realtà lo conoscevo già (in modo a dire la verità piuttosto vago): Tonio, giovane figlio dell'alta borghesia anseatica, crescendo diventa un artista, anelando però alla tranquilla, sobria e rispettabile vita dei suoi compatrioti dai capelli biondi, dagli occhi azzurri e dal cuore stolidamente sereno.

Il pregio maggiore di Mann, oltre alle sue doti di prosatore, è quello di aver compreso la natura del rapporto tra arte e sentimento. Persone sensibili scrivono versi in cui riversano i propri sentimenti, versi in cui credono, che tuttavia risultano penosi e goffi proprio a causa del loro sentimentalismo. L'artista vero invece è un professionista della poesia, uno che si distacca dal sentimento che egli stesso ha vissuto, per farne materiale da forgiare freddamente e razionalmente, alla ricerca dell'effetto che sia capace di suscitare i medesimi sentimenti. E mi accorgo quanto ciò sia vero riguardando ai versi di Leopardi, o alla scultura di Michelangelo, o alla musica di Beethoven (tanto per citare quelli unanimemente riconosciuti come grandi).

*****--

Angelo Branduardi: Futuro Antico V - Teatro Malibran

Branduardi è uno dei pochi musicisti in grado di tirare giù un teatro (per il calore, la partecipazione e gli applausi del pubblico) con un concerto di musica antica, tra Quattro e Cinquecento veneziano, utilizzando solo strumenti dell'epoca quali ghironda, tiorba e viola da gamba inframmezzati dal suo impareggiabile senso dell'umorismo.

Il concerto è stato aperto da Lagunaria, progetto del cantautore veneziano Giovanni Dell'Olivo che recupera i canti popolari sette e ottocenteschi dell'area lagunare, riarrangiandoli in modo personale e coinvolgente; momento topico della serata è stata la doppia interpretazione di Damigella tutta bella, poesia musicata da Monteverdi, ma divenuta un successo internazionale nell'arrangiamento di Vincenzo Calestani (con una melodia su cui Branduardi costruì il suo Audite Poverelle della Lauda di Francesco).

Damigella tutta bella
Versa versa quel bel vino
Fa' che cada la rugiada
Distillata di rubino.

Ho nel seno rio veneno
Che vi sparse amor profondo
Ma gitarlo e lasciarlo
Vo’ sommerso in questo fondo

Damigella tutta bella
Di que vin tu non mi sazi
Fa che cada la rugiada
Distillata da topazi

Nova fiamma più m’infiamma
Arde il cor foco novello
Se mia vita non s’aita
A ch’io vengo un Mongibello.

Unico neo, la performance canora di Branduardi: il suo iconico falsetto è stato incerto più di una volta, e lui stesso è apparso piuttosto invecchiato, dimagrito e stanco.

Un grazie ad Andrea d'Alpaos, che mi ha procurato il biglietto omaggio tramite il batterista Joy (per l'occasione branduardiano) Davide Ragazzoni, e Viva Venezia, viva Venezia, viva Venezia in terra e in mar!

****

Enrico IV - Teatro Goldoni

Terzo (per me primo) classico della stagione 2008-2009 del Goldoni.
Pirandello è teatro allo stato puro: scarno, rigoroso, con una profondità, una vita ed una ricchezza scenica ineguagliabili.

Complice la densità teatrale del testo, la rappresentazione nel complesso non è stata disprezzabile: Paola Gassman regge il proprio ruolo ingrato con eleganza e buon gusto, Pagliai fa il matto sano con sufficiente credibilità, ed il contorno attoriale non fa scadere il tono. Forse è un po' forzata l'interpretazione registica che cerca il fulcro del testo pirandelliano in una regressione infantile/adolescenziale di Enrico più che in un ragionamento metateatrale: il fuoco, anche scenografico, è la sandbox occupata da Enrico IV, spazio mentale ancora prima che scenico, che pur assolvendo bene alla sua funzione a volte ha un vago sapore di cedimento ad una moda che vuole la presenza di inerti allo stato incoerente sul palco (vedi l'Orestea siracusana). Più felice è invece il sistema di quinte apribili, che modificandosi fino a far vedere il proprio retro sottolinea la costante presenza del discrimine tra realtà e finzione nella mente di ognuno dei personaggi.


***++

Enrico IV: Ugo Pagliai
Matilde Spina, la marchesa: Paola Gassman
Dionisio Genoni, il dottore: Roberto Petruzzelli
Tito Belcredi, il barone: Alessandro Vantini
Giovanni, il maggiordomo: Teodoro Giuliani
Landolfo, consigliere: Roberto Vandelli
Carlo Di Nolli, marchese: Giuseppe Lanino
Frida, figlia di Matilde: Beatrice Zardini
Bertoldo, consigliere: Andrea De Manincor
Ordulfo, consigliere: Francesco Godina
Arialdo, consigliere: Francesco Mei

Scene: Graziano Gregori
Costumi: Carla Teti
Musiche: Antonio Di Pofi
Regia: Paolo Valerio

Gwenaël Delhumeau - L'invention du béton armé

Libro studiato come approfondimento per il seminario bibliografico del corso di storia dell'architettura contemporanea tenuto da Zucconi: 302 pagine in francese sulla storia del brevetto e dell'organizzazione che fece la fortuna di Hennebique.

Il libro è diviso in sezioni tematiche ordinate cronologicamente coprenti il brevetto, l'organizzazione, il sistema di agenti e concessionari, la strategia commerciale e pubblicitaria (compresa la rivista Le Beton Armé): la parabola di Hennebique dagli eventi che portarono al brevetto dell'8 agosto 1892 alla nascita e crescita della sua società, al controllo del 50% del mercato ed infine al parziale declino e alla morte è tracciata con rigore, dovizia di particolari e una quantità impressionante di basi documentarie.

***

Watchlist 2011

Lista dei film che vorrei vedere in tempi ragionevoli (in grigio i titoli via via completati nel corso del 2009)

1. Il sesto senso
2. 2001: odissea nello spazio
3. Star Wars: Episodio 3
4. Colazione da Tiffany
5. Come sposare un milionario
6. Il giardino dei Finzi Contini
7. Schindler's List
8. Kill Bill Volume 2
9. I fiumi di porpora
10. Il patto dei lupi
11. The sleepers
12. The others
13. Il labirinto del fauno
14. Incontri ravvicinati del terzo tipo
15. Apocalypto
16. Brokeback Mountain
17. Pulp fiction
18. Il mestiere delle armi
19. Gattaca
20. I 7 samurai
21. Gomorra

I migliori (vedere e ri-vedere)

1. Toro scatenato
2. ET
3. Apocalypse now
4. La dolce vita
5. La battaglia di Algeri (Gillo Pontecorvo)
6. Dottor stranamore
7. I sette samurai
8. Sunset Boulevard
9. On the waterfront
10. Casablanca
11. Quarto potere (Il cittadino Kane)
12. Il terzo uomo

Musical

1. Evita
2. Blues Brothers
3. Seven Brides for Seven Brothers
4. La febbre del sabato sera