Bílá nemoc

Filmová adaptace stejnojmenné hry Karla Čapka.
V zemi, které vládne diktátor maršál Krieger (=válečník) propukne epidemie nemoci podobné lepře: její známkou je bílá skvrna, na těle, studená jako mramor a stejně znecitlivělá. Dostávají ji jenom starší lidé, kolem padesátky; nemocní se začnou zaživa rozkládat; není pomoci. Řek doktor Galen objeví lék proti bílé nemoci, ovšem ho používá jen k léčení chudých a bohatým a mocným jej nabídne pod jednou podmínkou - že se zaslouží o mír. Totalitní země podobná nacistickému Německu však připravuje válku a celá rétorika režimu je na válce založena.
Film je dlouhý, k tomu z hlediska kinematografie vychází ještě z poetiky dvacátých let. Předloha je však výborná, herecké výkony dobré (zvlášť Kriegerův), takže je to celkem přijemná podívaná; Čapek je ostatně mistr v náhledu do mechanismů světu jemu současnému a nám přece jen ne cizímu.
Oproti hře film má nadějný konec: v poslední, přidané scéně Krieger i přesto, že proti bílé nemoci není již žádné pomoci protože Galen je mrtev podepíše mírovou smlouvu a přijme pěstování míru jako životní poslání.

Bílá nemoc, režie Hugo Haas, Československo, Moldavia 1937
***