Romance pro křídlovku

Zfilmování stejnojmenné lyricko-epické básně Františka Hrubína, který se podílel i na scénáři.
Mladičký Vojta, student a budoucí třídní učitel na vesnici prožívá první velkou lásku s Terinou, kočovnou dívkou od kolotočů, která je ovšem rodiči zaslíbená kolegovi Viktorovi.
Je to příběh o životě, povězen očima básníka, jehož pohled na svět je bližší velkým životním pravdám než pohled běžného člověka. Básnickému provedení vévodí krásná práce s černobílou kamerou - detaily kopřiv a jiných travnatých rostlin, dekorativní kolotoč, odlesky vody na řece, interiér chalupy s dědečkem a mnoho jiných nádherných obrazů.
Příběh je dlouhou reminiscencí u Terinina hrobu – konec je tedy technicky vzato smutný: Vojtovi v noci, kdy chěl utéct s Terinou, zemře dědeček; Vojta probdí u něho noc, prokázajíc mu poslední službu, Terina je přistižena na útěku a druhý den odvedena kočovníkem Viktorem, který od jejích rodičů dostal svolení k sňatku; následující zimu zemře na spálu. Přes to všechno, Romance není dílo smutné, nýbrž spíš sladkobolné, zasněné a nahořklé zároveň , kde rozčarování z konce milostného příběhu je doprovázeno setkáním se smrtí a přesto není rozčarováním ze života jako takového.
Pomatený dědeček prožívající znovu a znovu útěk za války je nezapomenutelná poslední role takřka neznámého polského herce Janusze Strachockého: naše rodinné „Domů, pane Berka, domů!” pochází odtud.
Titulní křídlovka je menší trubka, na kterou Viktor hraje téma doprovázející jízdu kolotočem - Herkulovy lázně.


Romance pro křídlovku, režie Otakar Vávra, Československo, Filmové studio Barrandov 1967
****