Kromě nádherné hudby, která je vlastně pro balet osobním přínosem Čajkovského svým trojlístkem baletů Louskáček, Spící Krasavice a Labutí Jezero, je na baletu vzrušující to, jak tanečníci a baletky mají úplnou kontrolu všech pohybů vlastního těla. Vynikající se rozeznají od průměrných podle toho, s jakou elegancí a nenuceností provádějí pohyby nanejvýše namáhavé, majíce při tom moc nad každým jediným svalem vlastního těla a usmívajíce se nikoli úšklebkem, který maskuje tíhu, ale jasným úsměvem radosti nad tancem a harmonii celé bytosti.
Příběh Louskáčka je dětská vánoční pohádka, ve které se pravda splývá se snem a dítě začíná zrát do dospělého, poznávajíce poprvé lásku, byť v pohádkovém rouše obživlých hraček, princů a princezen. Chudá Klára je pozvána kouzelníkem Drosselmayerem na štědrovečerní slavnost, dostává jako dárek loutku Louskáčka, který v noci obživne zachrání ji z ohrožení myším králem, a proměněný v prince s ní protančí noc na slavnosti. Konec je probuzení ze sna, city se vracejí do denního rozpoložení, avšak ve třpytivém prachu, který naposledy rozeseje mág na odchodu zůstane odlesk nočního kouzla.
Velmi dobré výkony Kláry - Jany Přibylové a Louskáčka - Jana Fouska (kterému ohromně slušel zlatý prach ve vlasech); vynikající Takeru Shimizu, ne však jako myší král ale ve druhé roli akrobatického ruského tanečníka. Příkaský mi připomínal (a snad je) bývalého sólistu baletního souboru, již zestárlého a postupujícího hlavní role mladším tanečníkům. Nebyl Francouzský tanec kvůli úrazu.
***
- Choreografie a režie Vasilij Medvědev
- Dirigent Jan Zbavitel
- Klára: Jana Přibylová
- Princ louskáček: Jan Fousek
- Drosselmayer: Ivan Příkaský
- Myší král, Ruský tanec: Takeru Shimizu
No comments:
Post a Comment